Andrej v chaloupce z perníku

Před nedávnou dobou jsem vyjel s přítelkyní na pravidelný sobotní výlet. Zastavili jsme se v Perníkové chaloupce na Pardubicku, kde v nádherné přírodě v podhradí Kunětické hory stojí „Perníková chaloupka“ jako vystřižená z  pohádky. Procházeli jsme se, občerstvili, potkali několik známých a užili si příjemné sobotní odpoledne. Ráno následujícího dne jsem objevil email od známého z práce a nevěřil jsem hned vlastním očím. Perníkovou chaloupku, kterou snad každý Pardubák a Hradečák zná, budou zavírat.

Ihned jsem začal zjišťovat podrobnosti. Na webových stránkách jsem se dočetl, že zastupitelstvo města Ráby v roce 2014 přijalo nový územní plán, kterým ve prospěch biocentra zmenšilo plochu pro občanskou vybavenost a prioritně ji určilo k jiným účelům nežli k živnostenskému použití. Nastupující zastupitelstvo následně prohlásilo, že mu je lhostejné, co se s Perníkovou chaloupkou stane. Vedení Perníkové chaloupky i přes petici, kterou podepsalo 20 000 dospělých občanů, se rozhodlo k ukončení či přerušení projektu Chaloupky k 31. 12. 2018. Zvrátit konec projektu může už jen pravomocné soudní rozhodnutí o zrušení likvidační změny územního plánu lokality.

Trampoty Perníkové chaloupky však nejsou tímto u konce. Provozovatel projektu Luděk Šorm vytáhl do boje nejen se zastupitelstvem města, ale i s Andrejem Babišem a s jeho dítětem – EET. Živnostník Šorm se rozhodl v rámci svých možností postavit státní byrokracii a tlaku navzdory a zavedl v prosinci roku 2016 „babišné“, které předkládá k proplacení svým zákazníkům za to, že musí účtenky evidovat. Od zavedení tohoto poplatku vede pan Šorm boj s úředníky, kteří ho dle jeho slov, poškodili v novinách, když tvrdili že „babišným“ porušuje zákon. Nicméně ani po dlouhodobém dopisování s úřady nebyli úředníci schopni doložit, proč je zpoplatnění v rozporu se zákonem, až nakonec zasáhl sám Andrej Babiš, když potvrdil, že „babišné“ je legální a nic nezakazuje EET zpoplatnit. Perníková chaloupka ovšem neřešila následky zavedení EET zdražením svého sortimentu, nýbrž poplatek zvaný „babišné“ účtuje jako příplatek k celkové účtence.

Těžkosti nejen pana Šormy tím ale nekončí. Státní restrikce a zásahy do podnikání pokračují dál. Právě podnikatelům typu pana Šormy hází vládní koalice klacky pod nohy. Asi málokoho se zdravým rozumem by napadlo, že se protikuřácký zákon dotkne prodávání alkoholu. Taková je ale bohužel realita, protože zákon tvrdí, že „se zakazuje prodávání alkoholu na akcích, pořádaných převážně pro osoby mladší 18 let.“ Jako trest hrozí podnikateli, který by prodal alkohol dospělému člověku 30 tisíc korun v případě, že by prodal pivo nebo víno a zákaz činnosti na dva roky. V případě prodeje tvrdého alkoholu hrozí pokuta dokonce 100 tisíc korun. Kdo má tedy určit charakter akce? Pořadatel či úředník?

V České republice přituhuje a oběťmi jsou nejen podnikatelé, ale i občané, kterým se přemíra státních regulací a nesmyslných zákonů vrací v nabízené paletě služeb, která se bude čím dál více zmenšovat a nahrazovat ji budou opět státem kontrolované formy zábavy nebo velko-kapitálové investice bez vztahu k regionu. Dnes a denně jsme svědky toho, jak státní aparát uzurpuje čím dál větší moc. Pod rouškou demokratického mandátu ubývá nakonec všem na svobodě a státní zásahy začínají čím dál více vstupovat do soukromého a profesního života.

Soukromý život je kontaminován kontrolou a hrozbami trestu, pokud se člověk nepoddá státnímu diktátu. Vidíme to na příkladu perníkové chaloupky. Pokud může stát likvidovat soukromé podnikání a skrze státního úředníka a restriktivní zákony zasahovat do podnikatelské činnosti, kterou lidi činní na vlastní odpovědnost a za své peníze, omezuje tím svobodu, a dává nám tím najevo, že již neexistuje přednost občana před státem, nýbrž, že stát má právo omezit svobodu lidí podle vlastní svévole.

Chybí tak jen málo do doby, kdy i prostředek pro uskutečňování svobody, tj. demokracie, bude nahrazena autoritativnější formou politického uspořádání, která se již nebude maskovat pojmem demokracie, ve které by měl mít občan silnější postavení než stát, nýbrž se státní diktát stane ještě více než nyní nadřazený svobodě a soukromému životu. Opiti lhostejností a vlastními problémy nyní však zapomínáme, že i demokracie je „pouze“ prostředkem pro dosažení co největší svobody. Nejvyšší politickou hodnotou je přece svoboda a tou je myšleno co nejmenší zasahování vlády do života lidí!

Trampoty Perníkové chaloupky nejsou ojedinělé. Na státní zásahy nedoplácí pouze podnikatelé, ale i jejich zákazníci, když se nabídka služeb v rámci státní regulace ztenčuje. Stejně tak omezování svobody není jen otázkou vztahu podnikatel a zákazník, nýbrž tématem celospolečenským, protože státní zásahy se čím dál více začínají promítat do soukromého života a pronikají i do soukromého vlastnictví, které je přece jedním z hlavních pilířů liberální demokracie.

Z toho důvodu se jeví jako nutnost postavit se restriktivnímu státu a upozornit, že omezování podnikání ztenčuje lidskou svobodu, a kromě toho i svobodu zákazníků, kterým se zmenšují možnosti, jak trávit volný čas bez státem regulované formy zábavy. Nejde přece jen o zdroje příjmu bez přidané hodnoty a jde o zachování „genia loci“ a již utvořené sociální vazby, které se utužují skrze drobné a střední podnikání.

Česká společnost bohužel připomíná pomalu vařenou žábu, která vhozena do kotlíku by z vařící se vody vyskočila, ale proč? Vždyť už si sama nepamatuje, proč byla do vody vhozena. Je v ní takové příjemné teplíčko, zatím dost místa na plavání. „Hrej si, bav se, nekafrej, to k životu přece stačí!“ Moudrá vláda přece ví, co je pro ni nejlepší, vždyť stát se má řídit jako firma, anebo jako kotlík? Vždyť to je nakonec vlastně jedno – nejlepší voliči jsou přece tišší, spokojení a uvaření!

Článek byl publikován v Přítomnosti 20. 3. 2017.