Pane premiére, seberte odvahu a vůli, jde o bezpečnost našich občanů!

Pokud se nepostavíme jako Česká republika odpovědnosti čelem a nezačneme plnit své závazky, nebude naše členství v NATO samozřejmostí. Pro zachování národní bezpečnosti musíme opustit politiku národního sobectví...

45. prezidentem Spojených státu amerických se 20. ledna 2017 stal Donald J. Trump. Ve svém inauguračním projevu vykreslil budoucnost USA v ryze izolacionistické podobě, tj. že na prvním místě bude USA a jenom USA, že se bude soustředit mnohem více na sebe, uzavře se a bude produkovat národní bohatství, které bude mířeno jen a pouze do Spojených států. Trump upřednostní domácí politiku před zahraniční a spolu s tím bude klást mnohem větší důraz na národní bezpečnost a méně se angažovat za hranicemi. Vyjma boje proti radikálnímu islámskému terorismu, jak sám řekl.

Inaugurační projev v kombinaci s jeho posledními rozhovory před jeho jmenováním do funkce posílají do Evropy jasné sdělení, aby se začala v rámci obrany více spoléhat na sebe a plnila smluvené výdaje na obranu v návaznosti na NATO. Trump vzkázal směrem k Evropě, že za nás USA již nebude tahat kaštany z ohně věčně a že se musíme konečně postavit na vlastní nohy.

Trump se necelý týden před svým jmenováním nechal slyšet, že je podle něj možné, že se Evropská unie rozpadne a druhým dechem označil brexit za pozitivní událost.Současný prezident Spojených států znepokojil také výrokem, že si dovede představit zrušení ekonomických sankcí vůči Rusku výměnou za redukci jaderného arzenálu. Tyto konkrétní před-inaugurační výroky ukazují názor na současnou Evropu a že se stane USA menším garantem bezpečnosti pro své evropské spojence, pokud nezačneme plnit své závazky.

ČR silně zaostává v plnění aliančních závazků

Vláda Bohuslava Sobotky našim spojencům de facto odmítla splnit smluvní závazek investovat 2 procenta HDP na vlastní obranu k roku 2020, ke kterému se ČR stejně jako ostatní členové při vstupu do NATO zavázali, a což ještě stvrdili v roce 2014 na konferenci NATO ve Walesu.

Sobotkova vláda tento závazek splnění spojeneckého závazku alibisticky přesunula k roku 2025.

Premiér Sobotka se nechal slyšet, že je nutno postupně navyšovat výdaje na obranu, abychom dosáhli 1,4 procenta HDP v roce 2020. Tento záměr, i když znamená odchýlení od závazku k NATO, podle expertů navíc pravděpodobně selže, protože tempo růstu rozpočtu stoupá pomalu a neefektivní administrativa na ministerstvu obrany selhává. Ministerstvo obrany totiž nedokáže vyčerpat rozpočet na modernizaci české armády. V roce 2014 mu zbylo 4,1 miliardy korun, k roku 2015 „pouze“ 1,62 mld. a loni 4,05 mld. Ministerstvu proto nezbývá nic jiného, než začít plně čerpat rozpočet a v případě nutnosti, která se zdá být evidentní, rozšířit své personální kapacity a efektivně nakupovat a plánovat.

Naši pozornost si zaslouží především výdaje na obranu ČR. V roce 2014 (0, 91 % HDP), 2015 (0,96 % HDP), 2016 (1,03 % HDP) a 2017 (1,08 % HDP – schválené procento viz mocr.army.cz). Dle srovnání s ostatními zeměmi Evropské unie za rok 2015 v kapitole výdajů na obranu patříme na chvost žebříčku. Česká republika se řadí rovněž mezi členy Severoatlantické aliance, kteří utrácejí za obranu nejméně. V roce 2016 nám patřila sedmá příčka od konce.

Trump má pravdu, když říká, že spojenci z NATO neplní smluvní dohodu o investici 2 % HDP do vlastní obrany, protože z „dvacet-osmičky“ dostáli svých závazků (k červenci 2016 – pozn. autora) pouze pět zemí: Spojené státy (3,6 % HDP), Řecko (2,38 % HDP), Velká Británie (2,21 % HDP), Estonsko (2,16 % HDP) a Polsko (2,0 % HDP),které plánuje nově investovat až 3 % HDP na obranu. K roku 2022 si předsevzala investovat 2,2 % HDP a 2,5 % HDP do roku 2030, jak uvádějí Armádní noviny. Stejně tak Angela Merkelová se nechala ke konci roku 2016 slyšet, že i Německo (1, 19 % HDP) plánuje dostát svých závazků, i když v dohledné době to prý není reálné. Realisticky však experti odhadují, že Německo splní 1,5 % HDP do roku 2021.

Severoatlantická aliance není jediná, která vyzývá k aktivitě, nýbrž i Evropský parlament přijal ke konci roku 2016 usnesení, aby členské státy zvýšily obranné výdaje na 2 % HDP a vyčlenily alespoň 20 % svého rozpočtu na nákup nové vojenské techniky.

Česká republika musí opustit politiku národního sobectví

Česká republika, ostatně nejen ona, ale také ostatní členové NATO, kteří nehodlají splnit své závazky do roku 2020, se navenek tváří, že berou výzvy ze světa vážně, ale opak je pravdou. Místo plnění smluvních závazků se v případě České republiky chlácholíme vlastní velikostí – malostí a soustředíme se na vlastní žabomyší války. Navzdory výzvě k vlastní odpovědnosti věnujeme výhradní pozornost domácí politice, když prim byla měla (pro zemi našeho geopolitického postavení) hrát politika zahraniční. Důkazem toho je neustálé bobtnání sociálního státu a represe vůči vlastním občanům v podobě EET, kontrolního hlášení atd. Namísto potřebných investic do modernizaci armády se Sobotkova vláda koncentruje především na sociální dávky (12,5 % HDP za rok 2015), což je jedna osmina celkového HDP, jak uvádí Český statistický úřad.

Pro zachování našich spojeneckých vazeb se však musíme postavit realitě čelem. Již dlouho jsme přepláceli sociální stát a řešili materiální nerovnost.

Politika národního sobectví se nedá uplatňovat v současné mezinárodní situaci.

Chceme-li býti nadále součástí obranné aliance, tak musíme dohnat promarněné příležitosti a upevnit své spojenecké vazby. Naší jedinou možností, jak si zachovat garanci bezpečnosti NATO je aplikovat realistickou zahraniční politiku. Proto musí být naší reakcí na zvolení nového amerického prezidenta přijmutí odpovědnosti za své jednání a ukrojit si z koláče jistot sociálního státu a investovat část z těchto výdajů do obrany. Jenom tak se staneme odpovědnějšími na mezinárodním poli.

Vlastní bezpečí a dobrá společnost něco stojí a pokud se budeme i nadále soustředit na politiku národního sobectví a přehlížet, že současná Trumpova administrativa bude pravděpodobně velmi naléhat, aby se evropští spojenci podíleli stejnou měrou, jako jejich kolegové za velkou louží, tak je jen otázkou času, kdy Spojené státy s Trumpem v čele přehodnotí vztah ke spojencům, kteří nedodržují smluvené podmínky.

Ač se to těžko přiznává, tak Trump má v jednom pravdu, už dlouho se Evropa a spolu s ní i Česká republika táhla ve vleku Spojených států. Spoléhali jsme, že Spojené státy zaplatí „všechny účty“ za obranu a my budeme sklízet jen a pouze bonusy bez většího přispění.

Nyní, pokud se nepostavíme odpovědnosti čelem a nezačneme plnit své závazky, nebude naše členství v Severoatlantické alianci samozřejmostí.

Z vlastní zkušenosti víme, že cena za druhou šanci je neúměrně vysoká a že chceme-li si udržet svobodu a demokracii, tak jedinou alternativou je udržovat a plnit spojenecké vazby.

Napsáno pro Přítomnost. V této podobě vyšlo také v www.open-doors.cz