Andrej v chaloupce z perníku
Před nedávnou dobou jsem vyjel s přítelkyní na pravidelný sobotní výlet. Zastavili jsme se v Perníkové chaloupce na Pardubicku, kde v nádherné přírodě v podhradí Kunětické hory stojí „Perníková chaloupka“ jako vystřižená z pohádky. Procházeli jsme se, občerstvili, potkali několik známých a užili si příjemné sobotní odpoledne. Ráno následujícího dne jsem objevil email od známého z práce a nevěřil jsem hned vlastním očím. Perníkovou chaloupku, kterou snad každý Pardubák a Hradečák zná, budou zavírat.
Ihned jsem začal zjišťovat podrobnosti. Na webových stránkách jsem se dočetl, že zastupitelstvo města Ráby v roce 2014 přijalo nový územní plán, kterým ve prospěch biocentra zmenšilo plochu pro občanskou vybavenost a prioritně ji určilo k jiným účelům nežli k živnostenskému použití. Nastupující zastupitelstvo následně prohlásilo, že mu je lhostejné, co se s Perníkovou chaloupkou stane. Vedení Perníkové chaloupky i přes petici, kterou podepsalo 20 000 dospělých občanů, se rozhodlo k ukončení či přerušení projektu Chaloupky k 31. 12. 2018. Zvrátit konec projektu může už jen pravomocné soudní rozhodnutí o zrušení likvidační změny územního plánu lokality.
Trampoty Perníkové chaloupky však nejsou tímto u konce. Provozovatel projektu Luděk Šorm vytáhl do boje nejen se zastupitelstvem města, ale i s Andrejem Babišem a s jeho dítětem – EET. Živnostník Šorm se rozhodl v rámci svých možností postavit státní byrokracii a tlaku navzdory a zavedl v prosinci roku 2016 „babišné“, které předkládá k proplacení svým zákazníkům za to, že musí účtenky evidovat. Od zavedení tohoto poplatku vede pan Šorm boj s úředníky, kteří ho dle jeho slov, poškodili v novinách, když tvrdili že „babišným“ porušuje zákon. Nicméně ani po dlouhodobém dopisování s úřady nebyli úředníci schopni doložit, proč je zpoplatnění v rozporu se zákonem, až nakonec zasáhl sám Andrej Babiš, když potvrdil, že „babišné“ je legální a nic nezakazuje EET zpoplatnit. Perníková chaloupka ovšem neřešila následky zavedení EET zdražením svého sortimentu, nýbrž poplatek zvaný „babišné“ účtuje jako příplatek k celkové účtence.
Těžkosti nejen pana Šormy tím ale nekončí. Státní restrikce a zásahy do podnikání pokračují dál. Právě podnikatelům typu pana Šormy hází vládní koalice klacky pod nohy. Asi málokoho se zdravým rozumem by napadlo, že se protikuřácký zákon dotkne prodávání alkoholu. Taková je ale bohužel realita, protože zákon tvrdí, že „se zakazuje prodávání alkoholu na akcích, pořádaných převážně pro osoby mladší 18 let.“ Jako trest hrozí podnikateli, který by prodal alkohol dospělému člověku 30 tisíc korun v případě, že by prodal pivo nebo víno a zákaz činnosti na dva roky. V případě prodeje tvrdého alkoholu hrozí pokuta dokonce 100 tisíc korun. Kdo má tedy určit charakter akce? Pořadatel či úředník?
V České republice přituhuje a oběťmi jsou nejen podnikatelé, ale i občané, kterým se přemíra státních regulací a nesmyslných zákonů vrací v nabízené paletě služeb, která se bude čím dál více zmenšovat a nahrazovat ji budou opět státem kontrolované formy zábavy nebo velko-kapitálové investice bez vztahu k regionu. Dnes a denně jsme svědky toho, jak státní aparát uzurpuje čím dál větší moc. Pod rouškou demokratického mandátu ubývá nakonec všem na svobodě a státní zásahy začínají čím dál více vstupovat do soukromého a profesního života.
Soukromý život je kontaminován kontrolou a hrozbami trestu, pokud se člověk nepoddá státnímu diktátu. Vidíme to na příkladu perníkové chaloupky. Pokud může stát likvidovat soukromé podnikání a skrze státního úředníka a restriktivní zákony zasahovat do podnikatelské činnosti, kterou lidi činní na vlastní odpovědnost a za své peníze, omezuje tím svobodu, a dává nám tím najevo, že již neexistuje přednost občana před státem, nýbrž, že stát má právo omezit svobodu lidí podle vlastní svévole.
Chybí tak jen málo do doby, kdy i prostředek pro uskutečňování svobody, tj. demokracie, bude nahrazena autoritativnější formou politického uspořádání, která se již nebude maskovat pojmem demokracie, ve které by měl mít občan silnější postavení než stát, nýbrž se státní diktát stane ještě více než nyní nadřazený svobodě a soukromému životu. Opiti lhostejností a vlastními problémy nyní však zapomínáme, že i demokracie je „pouze“ prostředkem pro dosažení co největší svobody. Nejvyšší politickou hodnotou je přece svoboda a tou je myšleno co nejmenší zasahování vlády do života lidí!
Trampoty Perníkové chaloupky nejsou ojedinělé. Na státní zásahy nedoplácí pouze podnikatelé, ale i jejich zákazníci, když se nabídka služeb v rámci státní regulace ztenčuje. Stejně tak omezování svobody není jen otázkou vztahu podnikatel a zákazník, nýbrž tématem celospolečenským, protože státní zásahy se čím dál více začínají promítat do soukromého života a pronikají i do soukromého vlastnictví, které je přece jedním z hlavních pilířů liberální demokracie.
Z toho důvodu se jeví jako nutnost postavit se restriktivnímu státu a upozornit, že omezování podnikání ztenčuje lidskou svobodu, a kromě toho i svobodu zákazníků, kterým se zmenšují možnosti, jak trávit volný čas bez státem regulované formy zábavy. Nejde přece jen o zdroje příjmu bez přidané hodnoty a jde o zachování „genia loci“ a již utvořené sociální vazby, které se utužují skrze drobné a střední podnikání.
Česká společnost bohužel připomíná pomalu vařenou žábu, která vhozena do kotlíku by z vařící se vody vyskočila, ale proč? Vždyť už si sama nepamatuje, proč byla do vody vhozena. Je v ní takové příjemné teplíčko, zatím dost místa na plavání. „Hrej si, bav se, nekafrej, to k životu přece stačí!“ Moudrá vláda přece ví, co je pro ni nejlepší, vždyť stát se má řídit jako firma, anebo jako kotlík? Vždyť to je nakonec vlastně jedno – nejlepší voliči jsou přece tišší, spokojení a uvaření!
Článek byl publikován v Přítomnosti 20. 3. 2017.
Tomáš Heller
Typicky česká cesta
Mentální posun, který se v celé kráse ukázal v parlamentních volbách 2017 a v přímé prezidentské volbě v roce 2018, nás nasměroval na typicky českou cestu.
Tomáš Heller
Otevřít českou otázku
Od politiků a z médií často slýcháváme, že společnost je rozdělená. Mají pravdu. Kde ale hledat podstatu tohoto rozdělení, jehož svědky jsme denně?
Tomáš Heller
O Zemanových voličích
Dobrá kritika je pro autora vždy platnější nežli plácání po zádech. Rozšiřuje jeho uvažování a prohlubuje úvahu. Tento článek reaguje na kritiku předchozího článku "Kdo jsou Zemanovi voliči".
Tomáš Heller
Kdo jsou Zemanovi voliči
Miloš Zeman je oblíben. Jeho podpora dosahuje i přes neurvalé chování a nezodpovědné výroky solidních výsledků.? Co vede pohrdané a zneužité k podpoře jimi pohrdajícího prospěcháře?
Tomáš Heller
Nejnaléhavější úkol
Prezidentské volby se blíží. Drahoš oznámil kandidaturu a Ovčáček jménem Miloše Zemana pouští špínu.
Tomáš Heller
Pane premiére, seberte odvahu a vůli, jde o bezpečnost našich občanů!
Pokud se nepostavíme jako Česká republika odpovědnosti čelem a nezačneme plnit své závazky, nebude naše členství v NATO samozřejmostí. Pro zachování národní bezpečnosti musíme opustit politiku národního sobectví...
Tomáš Heller
Nejde jen o kouření v hospodách
Protikuřáckým zákonem jsme promarnili příležitost, jak toto rozhodnutí efektivně předat těm, kteří se téměř denně setkávají s občany a znají dokonale své prostředí - komunálním politikům.
Tomáš Heller
Hrozba Trump. Skončí politika českého národního sobectví?
Spojené státy se mění a vzkazují ústy Donalda Trumpa jasné poselství: "Evropo, začni se více spoléhat na sebe...". Jak bychom se k tomu měli postavit a jak reaguje Česká republika?
Tomáš Heller
Jak se chrání demokracie
Karel Čapek je opět aktuální, svým dílem nám dává nahlédnout, jak prostě a obyčejně, a přesto účinně se dá chránit demokracie. Proto si opět zaslouží naši pozornost.
Tomáš Heller
Solidarita? Spolehněme se na svobodu
Solidarita je klíč ke společenskému konfliktu. Má to být vynucená povinnost, nebo spíše ctnost svobodných lidí?
Tomáš Heller
O pseudovlastencích aneb nebezpeční jsme si nejvíc sami sobě
Česká historická zkušenost není jen masarykovské Československo pyšnící se demokracií, která zdaleka nebyla samozřejmostí. Je to také moment, kdy se národ stal nepokrytě rasistickým, udavačským a nebezpečným i sám sobě.
Tomáš Heller
Solidarita, kvóty a hledání řešení
Státy V4 neodmítly solidaritu s Evropskou unií, nýbrž nepřijaly nefunkční celoevropské řešení. Nyní stojí před velkou zkouškou z dospělosti, protože musí najít účinné evropské východisko.
Tomáš Heller
Evropská armáda? Skrze Visegrád!
O evropské armádě se toho napsalo a namluvilo hodně. Avšak ti, co její existenci obhajují, se nezmiňují o tom, jak ji vytvořit. Ideální postup je budování evropské armády mravenčími kroky na již existujících základech.
Tomáš Heller
Proč potřebujeme evropskou armádu
Kdyby Evropa měla vlastní armádu, ve světě by měla mnohem větší slovo i vážnost. Co by nám evropská armáda dala, proč je v souladu s evropskými hodnotami a českým zájmem?
Tomáš Heller
Historické okénko: Co stálo za počátkem druhé světové války?
A co vedlo Němce k přijetí nacismu? Kořeny můžeme hledat ještě daleko před první světovou válkou, nicméně zaměřme se na dopady "Velké války" a pokusme se nahlédnout do tajů německé duše, která po konci první světové války našla tu nejhorší možnou odpověď, jak se vypořádat s vlastním osudem.
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1420x
Mezi jeho zájmy patří četba, hudba a cestování, ale nejvíce si váží kvalitně prožitého času s rodinou a přáteli.