Jak se chrání demokracie
Poslední dobou jako bychom pluli nazdařbůh po moři a uchlácholeni mírem a blahobytem zapomínáme, že naše společenství nestojí jen na zápasech politických stran o názory a ideje, ale je přímo závislé na uznání základních norem lidského soužití.
Být demokratem znamená být demokratem dnes a denně. Ve věcech politických i věcech běžných. Přínos demokracie je nezpochybnitelný, ne nadarmo se političtí teoretikové baví o její formě, ale podstatě demokracie jako by se vyhýbali. O to více je pro nás inspirující osobnost Karla Čapka, kterému podstata demokracie neunikla.
Projevy lidské nadřazenosti – podle rasového, etnického, nacionálního, kulturního či náboženského klíče – jsou úkazem podle něhož poznáme, kolik z nás a v čem přestává být demokraty. Úbytek demokracie se však nikdy žádné evropské či jiné zemi nevyplatil, dějiny jsou toho jasným důkazem. Tam, kde se pokusili nahradit funkční demokracii jiným režimem, tam přišel úpadek a rozklad společenství.
Mluvit s úctou a obnovit přátelství
V tomto smyslu je pro nás důsledná demokracie nejlepší formou vlády. Abychom mohli být demokraty, musíme i demokraticky myslet a demokracii přenést do obyčejného života. Základní kvality lidského soužití jako je slušnost, či úcta k druhým jsou prvotními předpoklady demokratické společnosti. Parafrází antického filozofa Aristotela to zle vystihnout takto: „Demokracie je formou přátelství mezi lidmi“.
Úcta k člověku, nutnost mezilidského dialogu a přátelství jde celým Čapkovým dílem. Spatřujeme ji v jeho publicistice, próze i dramatech. Snad nejviditelněji jsou jeho úvahy o základních normách lidského soužití patrny v díle Obyčejný život. V této próze se Čapek zamýšlí nad docela obyčejným starcem, kdysi železničním úředníkem. Ten v závěru svého života hodnotí své pozemské bytí, objevuje svá skrytá já a zjišťuje, že poznání sebe a druhých nebere konce a je účelem samo o sobě.
Hrdina Čapkovy knihy, objevuje, že jeho obyčejný život byl vlastně výjimečný a dost složitý. Jeho existence se skládala z mnoha pro něj do sklonku života skrytých tajemství, skrytých já. A právě poznání, že žil jen jednu ze svých možností, a volil si právě svou cestu, že má mnoho identit – chvíli byl vlastně básníkem, chvíli žebrákem – mu dává schopnost porozumět druhým. Upozorňuje ho to, že lidé se od sebe tolik neliší, jsou si vlastně velmi podobní, pouze zápas v nich dá vyjít konkrétnímu já, které je mnohdy sobecké, mnohdy dobré i zlé – ale vždy jeho i všech – a proto i zdánlivě obyčejný život je vždy výjimečný.
Karel Čapek si dobře uvědomoval, že demokracii není třeba reformovat, ale naplňovat. Mluvit mezi sebou s úctou a pochopením. Demokracie tedy nutně předpokládá nejen politickou diskuzi, nýbrž také debatu mezilidskou, prostou a obyčejnou.
Hledání společné řeči
Možná v době, kdy se zdá, že parník demokracie se potápí, je patřičné vyrazit do ulic. To neznamená jednoduše politicky demonstrovat své politické názory, nýbrž „vrátit demokracii smysl“, tedy přenést ji do obyčejného života, kam bytostně patří.
Nestačí pouze mluvit politicky, či chcete-li tlachat o politice, ale obnovit přátelství mezi lidmi. Ne nadarmo se o člověku se říká, že je bytostí společenskou a k tomu, aby mohl žít svůj spokojený, obyčejný život, druhé potřebuje.
Debatovat s cizinci, známými, přáteli, lidmi na ulici o obyčejných věcech nám pomáhá překonávat naše strachy z neznámého. Proto je naší povinností pro zachování národní identity založené na demokratických základech otevřít dialog, mluvit o obyčejných věcech na základě norem lidského soužití a tím oprášit demokracii v poctivosti k sobě.
Nepotřebujeme objevovat Ameriku, máme své vlastní objevitele, kteří dokázali svým poselstvím překročit českou kotlinu a oslovit svět. Karel Čapek je opět aktuální, svým dílem nám dává nahlédnout, jak prostě a obyčejně, a přesto účinně se dá chránit demokracie. Naším cílem musí být zájem o poznání druhých lidí a tím i nás samotných. To se nám podaří pouze, když budeme otevřeni dialogu a ochotni zjišťovat, co nás spojuje. Upřímný zájem o člověka dělá demokracii demokracií, a Karel Čapek to věděl, proto je toto poselství po 78 letech od jeho smrti stále jádrem toho, co můžeme nazývat třeba českou demokratickou hodnotou, a té se nesmíme vzdát.
Článek byl publikován v Přítomnosti 25. 12. 2016.
Tomáš Heller
Typicky česká cesta
Mentální posun, který se v celé kráse ukázal v parlamentních volbách 2017 a v přímé prezidentské volbě v roce 2018, nás nasměroval na typicky českou cestu.
Tomáš Heller
Otevřít českou otázku
Od politiků a z médií často slýcháváme, že společnost je rozdělená. Mají pravdu. Kde ale hledat podstatu tohoto rozdělení, jehož svědky jsme denně?
Tomáš Heller
O Zemanových voličích
Dobrá kritika je pro autora vždy platnější nežli plácání po zádech. Rozšiřuje jeho uvažování a prohlubuje úvahu. Tento článek reaguje na kritiku předchozího článku "Kdo jsou Zemanovi voliči".
Tomáš Heller
Kdo jsou Zemanovi voliči
Miloš Zeman je oblíben. Jeho podpora dosahuje i přes neurvalé chování a nezodpovědné výroky solidních výsledků.? Co vede pohrdané a zneužité k podpoře jimi pohrdajícího prospěcháře?
Tomáš Heller
Nejnaléhavější úkol
Prezidentské volby se blíží. Drahoš oznámil kandidaturu a Ovčáček jménem Miloše Zemana pouští špínu.
Tomáš Heller
Andrej v chaloupce z perníku
Česká společnost bohužel připomíná pomalu vařenou žábu, která vhozena do kotlíku by z vařící se vody vyskočila, ale proč? Vždyť už si sama nepamatuje, proč byla do vody vhozena.
Tomáš Heller
Pane premiére, seberte odvahu a vůli, jde o bezpečnost našich občanů!
Pokud se nepostavíme jako Česká republika odpovědnosti čelem a nezačneme plnit své závazky, nebude naše členství v NATO samozřejmostí. Pro zachování národní bezpečnosti musíme opustit politiku národního sobectví...
Tomáš Heller
Nejde jen o kouření v hospodách
Protikuřáckým zákonem jsme promarnili příležitost, jak toto rozhodnutí efektivně předat těm, kteří se téměř denně setkávají s občany a znají dokonale své prostředí - komunálním politikům.
Tomáš Heller
Hrozba Trump. Skončí politika českého národního sobectví?
Spojené státy se mění a vzkazují ústy Donalda Trumpa jasné poselství: "Evropo, začni se více spoléhat na sebe...". Jak bychom se k tomu měli postavit a jak reaguje Česká republika?
Tomáš Heller
Solidarita? Spolehněme se na svobodu
Solidarita je klíč ke společenskému konfliktu. Má to být vynucená povinnost, nebo spíše ctnost svobodných lidí?
Tomáš Heller
O pseudovlastencích aneb nebezpeční jsme si nejvíc sami sobě
Česká historická zkušenost není jen masarykovské Československo pyšnící se demokracií, která zdaleka nebyla samozřejmostí. Je to také moment, kdy se národ stal nepokrytě rasistickým, udavačským a nebezpečným i sám sobě.
Tomáš Heller
Solidarita, kvóty a hledání řešení
Státy V4 neodmítly solidaritu s Evropskou unií, nýbrž nepřijaly nefunkční celoevropské řešení. Nyní stojí před velkou zkouškou z dospělosti, protože musí najít účinné evropské východisko.
Tomáš Heller
Evropská armáda? Skrze Visegrád!
O evropské armádě se toho napsalo a namluvilo hodně. Avšak ti, co její existenci obhajují, se nezmiňují o tom, jak ji vytvořit. Ideální postup je budování evropské armády mravenčími kroky na již existujících základech.
Tomáš Heller
Proč potřebujeme evropskou armádu
Kdyby Evropa měla vlastní armádu, ve světě by měla mnohem větší slovo i vážnost. Co by nám evropská armáda dala, proč je v souladu s evropskými hodnotami a českým zájmem?
Tomáš Heller
Historické okénko: Co stálo za počátkem druhé světové války?
A co vedlo Němce k přijetí nacismu? Kořeny můžeme hledat ještě daleko před první světovou válkou, nicméně zaměřme se na dopady "Velké války" a pokusme se nahlédnout do tajů německé duše, která po konci první světové války našla tu nejhorší možnou odpověď, jak se vypořádat s vlastním osudem.
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1420x
Mezi jeho zájmy patří četba, hudba a cestování, ale nejvíce si váží kvalitně prožitého času s rodinou a přáteli.