O pseudovlastencích aneb nebezpeční jsme si nejvíc sami sobě
Možná bychom si dnes měli připomínat právě druhou republiku a pohlédnout tak na tu nejtemnější minulost československých dějin. Ta může sloužit i jako ideální vědecká laboratoř, jak píše ve svém článku Erik Tabery, pro zkoumání české národní povahy, která se ukazuje, „když jde do tuhého“. Možná bychom se díky pohledu zpět dokázali vyvarovat chyb, které v Československu zapříčinily vzestup české verze totalitně-antisemitského režimu. Ten rostl celých 5 měsíců až do 15. března 1939, kdy ho nahradil Protektorát Čechy a Morava.
Od toho je historie, abychom se poučili - ne jinak
V dnešní době se více bojím těch pseudovlastenců, kteří teď vylézají z kdejaké nory, než lidí, kteří utíkají ze svých zemí, aby si často zachránili život. Tito samozvaní vlastenci až nápadně připomínají ty, kteří morálně apelovali na své krajany, že židovský živel je cesta do zkázy, že je jim třeba zakázat živnosti, že je třeba nenávidět Romy za „nečeskou krev“ a že je třeba poplivat demokracii, která je ve všem pomalá a parlament je jenom žvanírna, jak ostatně parlament nazval vedle současného vicepremiéra i Klement Gottwald.
Ne náhodou v době druhé republiky zaznívaly hlasy, které i nyní můžeme slyšet v české společnosti. Stejně jako kdysi pliveme na své hrdiny a obdivujeme mocné muže, kteří se rozhodují podle své vlastní vůle a nerespektují Masarykovo moudro, podle kterého “demokracie je diskuze“. Pro mnohé pseudovlastence byla nenávist a udavačství dobře promyšleným ekonomickým kalkulem a byli to často ti, kteří demokracii kdysi ztotožňovali s hospodářským vzestupem. Demokracie činí člověka svobodným, ale ne nutně bohatým, jak tvrdil v roce 2009 zesnulý německo-britský sociolog Ralf Dahrendorf. „Kdo si myslí, že se díky demokracii stane bohatým, ten začne při první recesi pochybovat o jejích institucích,“ napsal tento známý politolog.
Stejně jako kdysi se někteří snaží homogenizovat společnost a sjednotit ji v jeden jediný hlas. Dříve jsme nenáviděli šlechtu, protože nás vykořisťovala, později zas buržoazii, protože nás vykořisťovala, v dnešní době nenávidíme Romy, protože nás okrádají, a ještě více nenávidíme migranty, kteří jsou „prostě jiní“. Uprchlíci jsou lidé, které český fousek neuvidí na dovolené v Chorvatsku, a i kdyby je viděl a cestoval do zemí, odkud odcházejí, tak se s nimi bavit nebude, protože co není české, není ani hezké, a hlavně, co by se o ně zajímal, oni o nás také nic nevědí.
„Každý má mít právo a svobodu vyznávat, zvěstovat, nabízet a šířit svou víru, svou zkušenost s poznáním pravdy – ale nikdo nemá právo ji druhým vnucovat násilím. Oddanost pravdě musí být spojena s respektem ke svobodě druhých hledat ji podle svého vlastního svědomí,“ napsal Tomáš Halík ve své knize "Žít v dialogu".
Jak moc jsme se tedy posunuli od doby demokratické první republiky? Už Bedřich Loewenstein vznesl kritiku Tomáše G. Masaryka, který nám svým introvertním „lidovým“ češstvím nedal příklad politiky bez alternativ a spojenců. Nevědomky jsme se podle něj sami vmanipulovali do slepé uličky.
Netřeba však zoufat, na rozdíl od konce třicátých let máme kolem sebe spojence, kteří jsou nám ekonomickou a vojenskou oporou. Měli bychom se jich držet, protože z historické zkušenosti víme, že osamocené národy, a zvláště ten národ český, je o samotě nejzranitelnější. Stejně jako kdysi v historii, největším nebezpečím jsme si sami. A pokud nepřekročíme svůj vlastní stín, bude nás čekat jen další národní tragédie. Stejně jako člověk potřebuje druhé, aby byl člověkem, tak národ potřebuje spojence.
Otcové zakladatelé našeho národa, kteří stavěli základy národnímu uvědomění, rozhodně nemysleli v intencích – Čechy bíle, Čechy mé. Tomáš Garrigue Masaryk postavil základy našeho státu na pilířích demokracie a na odkazu Jana Husa a Karla Havlíčka Borovského. Kdo zná tyto myslitele, může přemýšlet, co znamená býti Čechem. Právě jejich příběhy jsou ukázkou toho, jak důležitá je odvaha jít v nutnosti proti většinovému názoru.
Článek byl publikován 20. února 2016 pro The Student Times
Tomáš Heller
Typicky česká cesta
Mentální posun, který se v celé kráse ukázal v parlamentních volbách 2017 a v přímé prezidentské volbě v roce 2018, nás nasměroval na typicky českou cestu.
Tomáš Heller
Otevřít českou otázku
Od politiků a z médií často slýcháváme, že společnost je rozdělená. Mají pravdu. Kde ale hledat podstatu tohoto rozdělení, jehož svědky jsme denně?
Tomáš Heller
O Zemanových voličích
Dobrá kritika je pro autora vždy platnější nežli plácání po zádech. Rozšiřuje jeho uvažování a prohlubuje úvahu. Tento článek reaguje na kritiku předchozího článku "Kdo jsou Zemanovi voliči".
Tomáš Heller
Kdo jsou Zemanovi voliči
Miloš Zeman je oblíben. Jeho podpora dosahuje i přes neurvalé chování a nezodpovědné výroky solidních výsledků.? Co vede pohrdané a zneužité k podpoře jimi pohrdajícího prospěcháře?
Tomáš Heller
Nejnaléhavější úkol
Prezidentské volby se blíží. Drahoš oznámil kandidaturu a Ovčáček jménem Miloše Zemana pouští špínu.
Tomáš Heller
Andrej v chaloupce z perníku
Česká společnost bohužel připomíná pomalu vařenou žábu, která vhozena do kotlíku by z vařící se vody vyskočila, ale proč? Vždyť už si sama nepamatuje, proč byla do vody vhozena.
Tomáš Heller
Pane premiére, seberte odvahu a vůli, jde o bezpečnost našich občanů!
Pokud se nepostavíme jako Česká republika odpovědnosti čelem a nezačneme plnit své závazky, nebude naše členství v NATO samozřejmostí. Pro zachování národní bezpečnosti musíme opustit politiku národního sobectví...
Tomáš Heller
Nejde jen o kouření v hospodách
Protikuřáckým zákonem jsme promarnili příležitost, jak toto rozhodnutí efektivně předat těm, kteří se téměř denně setkávají s občany a znají dokonale své prostředí - komunálním politikům.
Tomáš Heller
Hrozba Trump. Skončí politika českého národního sobectví?
Spojené státy se mění a vzkazují ústy Donalda Trumpa jasné poselství: "Evropo, začni se více spoléhat na sebe...". Jak bychom se k tomu měli postavit a jak reaguje Česká republika?
Tomáš Heller
Jak se chrání demokracie
Karel Čapek je opět aktuální, svým dílem nám dává nahlédnout, jak prostě a obyčejně, a přesto účinně se dá chránit demokracie. Proto si opět zaslouží naši pozornost.
Tomáš Heller
Solidarita? Spolehněme se na svobodu
Solidarita je klíč ke společenskému konfliktu. Má to být vynucená povinnost, nebo spíše ctnost svobodných lidí?
Tomáš Heller
Solidarita, kvóty a hledání řešení
Státy V4 neodmítly solidaritu s Evropskou unií, nýbrž nepřijaly nefunkční celoevropské řešení. Nyní stojí před velkou zkouškou z dospělosti, protože musí najít účinné evropské východisko.
Tomáš Heller
Evropská armáda? Skrze Visegrád!
O evropské armádě se toho napsalo a namluvilo hodně. Avšak ti, co její existenci obhajují, se nezmiňují o tom, jak ji vytvořit. Ideální postup je budování evropské armády mravenčími kroky na již existujících základech.
Tomáš Heller
Proč potřebujeme evropskou armádu
Kdyby Evropa měla vlastní armádu, ve světě by měla mnohem větší slovo i vážnost. Co by nám evropská armáda dala, proč je v souladu s evropskými hodnotami a českým zájmem?
Tomáš Heller
Historické okénko: Co stálo za počátkem druhé světové války?
A co vedlo Němce k přijetí nacismu? Kořeny můžeme hledat ještě daleko před první světovou válkou, nicméně zaměřme se na dopady "Velké války" a pokusme se nahlédnout do tajů německé duše, která po konci první světové války našla tu nejhorší možnou odpověď, jak se vypořádat s vlastním osudem.
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1420x
Mezi jeho zájmy patří četba, hudba a cestování, ale nejvíce si váží kvalitně prožitého času s rodinou a přáteli.