Historické okénko: Co stálo za počátkem druhé světové války?
„Velká válka“ a její dopad
Společenská nálada byla po první světové válce v troskách. Lidstvo se poprvé v historii odhodlalo k nasazení všech možných prostředků bez etických dilemat (tanky, bojový plyn etc.) a tím zcela zásadně změnilo charakter válečných konfliktů. První světová válka zasáhla Evropu, Afriku a Asii a v důsledku zapříčinila nový charakter a podobu Evropy.
Ve „Velké válce“ zemřelo minimálně deset milionu lidí a k jejímu konci zůstalo Německo osamocené a neslo tíhu viny za vypuknutí světového konfliktu. Poražené Německo posléze podepsalo 11. listopadu 1918 kapitulaci v Compiegne a největší světový konflikt v dějinách byl u konce.
Podíl Německa na první světové válce, válečné ambice a zápal v počátcích války jsou evidentní a vítězné mocnosti reagovaly na jeho vinu a rozmýšlely budoucí vývoj Evropy. Ta byla po světovém konfliktu zcela zmatená a hodnoty, které byly hojně přijímány před válkou, se rozpadly stejně rychle, jako německé naděje na vítězství.
Po první světové válce se vítězné mocnosti začaly ptát po důvodech vzniku války a euroatlantickým světem se šířil nový pojem jménem pacifismus. V návaznosti na odmítnutí veškerých válek reagoval svět utvořením mezinárodní organizace zvané „Společnost národů“, do které bylo přijato v roce 1926 i Německo, a jež měla tvořit spojovací prvek v mezinárodní spolupráci a na mírových řešeních. Sociální dopad „Velké války“ se projevil úpadkem morálky, kulturní odezvu můžeme spatřovat v poválečném vkusu a umění, organizované náboženství prodělalo krizi a politické a ekonomické dopady se projevily v poválečných smlouvách.
Vítězné mocnosti reagovaly na poválečné uspořádání světa Pařížskou mírovou konferencí, jež sloužila k sjednání mírové smlouvy mezi mocnostmi Dohody a Ústředními mocnostmi. Na konferenci byly postupně uzavírány poválečné dohody s poraženými a největší podíl na rozhodování měla „velká pětka:“ Itálie Japonsko, USA, Spojené království a Francie. Konference se podílelo 32 státu a mezi nimi bylo i Československo.
Ekonomické následky pro Německo
Výsledkem Pařížské mírové konference byly tzv. Pařížské předměstské smlouvy, mezi které patřila i Versailleská smlouva, která podle mnohých v té době znamenala významnou satisfakci a pro jiné, především pro samotné Němce, významné ekonomické ztráty a nesmírnou potupu.
Poražené Německo ztratilo sedminu své předválečné rozlohy, všechny zámořské kolonie, armáda byla zredukována na sto tisíc vojáků, část území musela být demilitarizována a rovněž bylo povinno platit významné reparace. Ve Versailleské smlouvě bylo dále nařízeno, aby Německo odevzdávalo šedesát procent vytěženého uhlí, devadesát procent obchodního loďstva, moderní lokomotivy a čtvrtinu farmaceutických a chemických výrobků. Kvůli ztrátě území přišlo o padesát procent těžby železné rudy, pětadvacet procent těžby hnědého uhlí a kvůli odstoupenému území o 6,5 milionu lidí.
Německo muselo všechny reparace a ústupky přijmout, jelikož mu to nařizoval článek 231 Versailleské smlouvy, ve kterém stálo, že: „spojenci Německa a Německo jsou zcela zodpovědní za všechny škody a ztráty, které způsobili zemím Dohody a jsou zároveň i původci války.“
Německá frustrace a její příčina
Obyvatelé Německa a především vojáci cítili potupu a hanbu. Situaci nepomohla ani na demokratických základech vzniklá Výmarská republika a uzákoněné volební právo žen. Vojáci navrátivší se z války a zajateckých táborů se nedokázali začlenit do hospodářského a společenského života, vzrůstající nezaměstnanost, inflace a následná frustrace se stala otázkou a s odpovědí přišla v roce 1921 nacistická strana s jejím vulgárním antisemitismem.
Ve společnosti se lidé tázali: „Kdo může za naši situaci?“ „Kdo je vinen?“ Smutnou odpověď přineslo společenské klima, které volalo po odplatě a k potřebě ukázat si na viníka. V občanech Výmarské republiky se objevoval společenský konsenzus, že státy Dohody nesou vinu za jejich osudy a že to většinou nebyli oni, kdo rozpoutal krvavý konflikt světové války.
Tato odpověď ovšem dlouhodobě nestačila a společnost toužila po přesnějším označení viníka. Možná proto se v té době objevuje zprvu směšná postava muže, který svými řečnickými projevy dokázal upoutat publikum všech generací. Nejprve zaujal bývalé vojáky, členy střední třídy a posléze i zbytek Německa. Byli to podle Hitlera oni, kteří stáli za stvořením nenáviděné Výmarské republiky a zapříčinili prohru a kapitulaci Německa v první světové válce. Vůdce zároveň trpěl paranoidní představou, že Židé uplatňovali svou moc v ekonomice, kulturním životě, státní správě a v médiích. Židé údajně vládli v „žido-bolševickém“ Rusku a stejně tak i nad „světovým finančnictvím.“
Hitler poukazoval na protiklad mezi komunismem a kapitalismem, ale obratem dodával, že to jsou oba židovské nástroje na ovládnutí světa, což kromě jiného dokazoval i údajně „židovský mezinárodní jazyk“ esperanto.
Kritika Versailleské smlouvy
Smlouvu, ve které se nedobrovolně uvázalo Německo k přísným restrikcím, kritizovali nejenom Němci, ale také významné světové osobnosti, které varovaly před jejím nebezpečím. Jedním z renomovaných osobností, člen britské delegace ve Versailles a známý ekonom, John Maynard Keynes, napsal: „že situace po podepsání smlouvy byla ve svém důsledku katastrofální, protože před první světovou válkou bylo Německo hlavní oporou evropského hospodářského mechanismu; na prosperitě Německa do značné míry závisela prosperita zbytku Evropy.“ A ve svém díle „Ekonomické důsledky" míru dodal.: „Všechny myšlenky… se točily kolem pomsty a nutnosti přenést tíhu finančních závazku z beder vítězů na poražené… Politika zotročení Německa pro celou lidskou generaci, ponížení milionů lidských bytostí a okradení celého národa, by měla být odstrašující a zavrženíhodná…“
Proti Versailleské smlouvě se ozval i ministerský předseda Jihoafrické unie Jan C. Smuts, který se obrátil na amerického prezidenta Wilsona s varováním, že pokud státy Dohody prosadí takovouto smlouvu, uvalí na sebe nejtěžší možnou hanbu a takový mír by se mohl stát ještě větší pohromou pro celý svět, než jakou byla první světová válka.
Smutsnova slova se později ukázala jako prorocká, přesto ani tato obhajoba nesmývá z Němců vinu za hrůzy druhé světové války, ba naopak. Historická zkušenost, kterou tímto lidstvo nabylo, vyzývá k větší solidaritě k poraženým, protože odejmutí lidské důstojnosti uvaluje vinu na ty, kteří tak učinili.
A proto bychom si měli být vědomi, stejně jako německý filozof Karl Jaspers, že jsme nejprve lidmi a až poté členy národů a že všichni občané společně odpovídají za to, jakou mají vládu. Toť by mělo být poselství Němců, se kterými se hrůzy druhé světové války navždy ponesou…
Tomáš Heller
Typicky česká cesta
Mentální posun, který se v celé kráse ukázal v parlamentních volbách 2017 a v přímé prezidentské volbě v roce 2018, nás nasměroval na typicky českou cestu.
Tomáš Heller
Otevřít českou otázku
Od politiků a z médií často slýcháváme, že společnost je rozdělená. Mají pravdu. Kde ale hledat podstatu tohoto rozdělení, jehož svědky jsme denně?
Tomáš Heller
O Zemanových voličích
Dobrá kritika je pro autora vždy platnější nežli plácání po zádech. Rozšiřuje jeho uvažování a prohlubuje úvahu. Tento článek reaguje na kritiku předchozího článku "Kdo jsou Zemanovi voliči".
Tomáš Heller
Kdo jsou Zemanovi voliči
Miloš Zeman je oblíben. Jeho podpora dosahuje i přes neurvalé chování a nezodpovědné výroky solidních výsledků.? Co vede pohrdané a zneužité k podpoře jimi pohrdajícího prospěcháře?
Tomáš Heller
Nejnaléhavější úkol
Prezidentské volby se blíží. Drahoš oznámil kandidaturu a Ovčáček jménem Miloše Zemana pouští špínu.
Tomáš Heller
Andrej v chaloupce z perníku
Česká společnost bohužel připomíná pomalu vařenou žábu, která vhozena do kotlíku by z vařící se vody vyskočila, ale proč? Vždyť už si sama nepamatuje, proč byla do vody vhozena.
Tomáš Heller
Pane premiére, seberte odvahu a vůli, jde o bezpečnost našich občanů!
Pokud se nepostavíme jako Česká republika odpovědnosti čelem a nezačneme plnit své závazky, nebude naše členství v NATO samozřejmostí. Pro zachování národní bezpečnosti musíme opustit politiku národního sobectví...
Tomáš Heller
Nejde jen o kouření v hospodách
Protikuřáckým zákonem jsme promarnili příležitost, jak toto rozhodnutí efektivně předat těm, kteří se téměř denně setkávají s občany a znají dokonale své prostředí - komunálním politikům.
Tomáš Heller
Hrozba Trump. Skončí politika českého národního sobectví?
Spojené státy se mění a vzkazují ústy Donalda Trumpa jasné poselství: "Evropo, začni se více spoléhat na sebe...". Jak bychom se k tomu měli postavit a jak reaguje Česká republika?
Tomáš Heller
Jak se chrání demokracie
Karel Čapek je opět aktuální, svým dílem nám dává nahlédnout, jak prostě a obyčejně, a přesto účinně se dá chránit demokracie. Proto si opět zaslouží naši pozornost.
Tomáš Heller
Solidarita? Spolehněme se na svobodu
Solidarita je klíč ke společenskému konfliktu. Má to být vynucená povinnost, nebo spíše ctnost svobodných lidí?
Tomáš Heller
O pseudovlastencích aneb nebezpeční jsme si nejvíc sami sobě
Česká historická zkušenost není jen masarykovské Československo pyšnící se demokracií, která zdaleka nebyla samozřejmostí. Je to také moment, kdy se národ stal nepokrytě rasistickým, udavačským a nebezpečným i sám sobě.
Tomáš Heller
Solidarita, kvóty a hledání řešení
Státy V4 neodmítly solidaritu s Evropskou unií, nýbrž nepřijaly nefunkční celoevropské řešení. Nyní stojí před velkou zkouškou z dospělosti, protože musí najít účinné evropské východisko.
Tomáš Heller
Evropská armáda? Skrze Visegrád!
O evropské armádě se toho napsalo a namluvilo hodně. Avšak ti, co její existenci obhajují, se nezmiňují o tom, jak ji vytvořit. Ideální postup je budování evropské armády mravenčími kroky na již existujících základech.
Tomáš Heller
Proč potřebujeme evropskou armádu
Kdyby Evropa měla vlastní armádu, ve světě by měla mnohem větší slovo i vážnost. Co by nám evropská armáda dala, proč je v souladu s evropskými hodnotami a českým zájmem?
- Počet článků 16
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1420x
Mezi jeho zájmy patří četba, hudba a cestování, ale nejvíce si váží kvalitně prožitého času s rodinou a přáteli.